Pozadí oddělení frakce Černé ruky NODu

Původ Černé ruky, kultu uvnitř kultu, se datuje do doby krátce po založení samotného bratrstva NOD. Zpočátku byla vytvořena jako určitá forma náboženské policie a pověřena střežením poslušnosti Kaneově učení, avšak v následujících letech se záběr Černé ruky významně rozšířil. V době druhé tiberiové války se členové kultu stali strážci všech zbožných věcí vyvolenými samotným Kanem a dostali za úkol šířit a rozhlašovat jeho proroctví a zároveň udržovat duchovní kázeň v rámci bratrstva, a to i silou, bude-li to nezbytné.

Černá ruka vydržuje uvnitř bratrstva paralelní organizaci s politickými, náboženskými a vojenskými křídly. Navzdory veškeré své moci a vlivu se však Černé ruce podařilo držet až do nedávné doby svou existenci v tajnosti. Jejich rituály, přesvědčení a pro vnější svět i jejich samotná existence byla zahalena závojem tajemství. To vše se však změnilo ke konci druhé tiberiové války. Anton Slavík, uznávaný vojenský vůdce se po Kaneově „smrti“ stal vůdcem celého bratrstva – a odhalil se jako prelát Černé ruky, který byl od malička vychováván uvnitř kultu. Netřeba zdůrazňovat, že Slavíkovo povýšení přitáhlo k Černé ruce značnou pozornost – pozornost, která nebyla vždy vítána.

Nebylo překvapením, že mnozí členové Černé ruky se na zviditelnění kultu dívali s nedůvěrou, a vnitřní nesouhlas brzy přerost v řadu bezcitných veřejných střetů mezi Slavíkovými oddanými stoupenci a těmi, kteří tvrdili, že vůdce zradil pravý smysl Černé ruky. Z řad Slavíkových protivníků povstal člověk, jenž se Slavíkovi svou osobností dokázal vyrovnat, chladný a populární kazatel jménem bratr Marcion. Vůdci byli vybráni a bitevní linie narýsovány. Co započalo jako spor o doktrínu, brzy vystupňovalo v rozkol, který ohrožoval samotnou existenci bratrstva.

Navzdory opakovaným snahám Vnitřního kruhu urovnat tuto trhlinu se situace rychle vymkla kontrole. Slavík se stal obětí atentátu a Marcion a jeho následovníci dobrovolně odešli do exilu v australské divočině. Tyto katastrofální události roztříštily zbytek bratrstva do bezpočtu frakcí, přičemž každá z nich hlásala, že následuje pravé slovo proroka.Marcionova Černá ruka přitom ironicky sloužila jako jeden ze čtyř symbolů opěvované minulosti bratrstva.

V současné době se Marcion prohlašuje za jediného skutečného proroka, zároveň s tím označuje Kanea za kacíře a šarlatána a vykračuje vpřed, aby za sebou ve světě zanechal své vlastní stopy.

Výňatek z díla „Marcion – Jak jsem jej znal“ od Elberta Goldmana