Bleskové hlášení zpravodajské služby
Vliv zvukových zbraní na nájezdníky
Autor: Dr. Elian Schwartzberg, polní zdravotník, 21. Obrněná divize
Není třeba říkat, že je jen malá pravděpodobnost, že by v popelem pokrytém Mnichově plném trosek a těl, po invazi ještě žila naděje, ale přesto, jak se můj oddíl prodírá perifériemi tohoto rozbitého města, a hledá někoho, kdo přežil, může narazit na něco, co tuto naději znovu probudí.
Po překročení pustiny pod rouškou tmy jsme se setkali s přeživšími vojáky čety GDI 76. Mechanizované divize, kteří ještě zjevně oslavovali akci záložního boje, která umožnila útěk několika VIP, kteří jsou z nějakého důvodu pro válečné úsilí důležití. Během rozhovoru rychle vyšlo najevo, že příčinou tohoto úspěchu byl zásah nečekané zbraně – zvuku.
Abych je doslovně citovala …
„Pořád jsme pálili, ale ty kovový mrchy přicházely blíž a blíž, a lezly přes vlastní padlé, jako by jim na nich nezáleželo. Potom, ve chvíli, kdy už jsem si myslel, že je ze mě mrtvola, zrovna když nás ty bestie drželi u zdi, jeden z těch mazaných techniků vykoumal, jak nahodit starý sonický emitor a potom, BUM!, ta zatracený věci začaly ty mimozemšťany trhat jako vzteklý. Byla to nádhera …“ Seržant Arnold P. Coddington, 3. četa, rota Charlie, 76. Mechanizovaná pěchotní divize.
Ano, zdá se, že sonické emitory používané ke kontrole a regulaci růstu tiberia v Modrých zónách jsou schopny zasadit těmto novým nepřátelům vážné rány. Dříve, než zjistíme, proč tomu tak je, musíme provést další šetření – jsou mimozemšťané strukturálně podobní krystalu? Je to důvod, proč sem přišli? – teď toho však můžeme využít – zvuk mimozemšťanům škodí. A to tak, že dost.
Možná ještě máme naději.